Je zakladatelem a vedoucím lékařem jedné z nejprogresivnějších zubních klinik – Dentálního centra Nivy v centru Bratislavy. Jeho tým tvoří pět lékařů, kteří se zaměřují na moderní stomatologii s důrazem na kvalitu, přístup k pacientovi a využívání špičkových technologií. Se zubní laboratoří JS Lab spolupracuje MDDr. Tomáš Novák teprve od roku 2023, ale už v roce 2024 se zařadil mezi našich deset největších partnerů.
Díky své otevřenosti k inovacím patří MDDr. Tomáš Novák mezi lídry v digitalizaci praxe, ať už jde o práci s intraorálním skenerem Aoralscan 3, nebo sofistikovanou komunikaci s laboratoří. V tomto rozhovoru jsme se s ním bavili nejen o jeho profesních začátcích a vedení týmu, ale také o každodenních výzvách lékaře v digitální době, důležitosti dobře fungující laboratoře a o tom, jak se mu daří udržet kliniku technologicky, profesně i lidsky o krok napřed.
Co vás přivedlo ke studiu stomatologie?
Poznávání a fungování lidského těla mě bavilo od malička. Na gymnáziu se vykrystalizovalo humanitní zaměření a záliba v biologii, resp. těch částech studia, kde se probírala fyziologie člověka. K medicíně jsem tedy tíhl od začátku, ale až spolu s určitým nasměrováním v rámci rodiny padlo v posledním ročníku gymnázia definitivní rozhodnutí podat si přihlášku na stomatologický směr.
Kdy jste se rozhodl, že si otevřete vlastní zubní kliniku?
Že budu mít jednou vlastní ordinaci (na kliniku jsem tehdy ještě nemyslel) mi bylo jasné od začátku při přemýšlení o životě po promoci, ale neměl jsem žádné přesné časové ani podnikatelské představy. Rozhodnutí „jít do vlastního“ přišlo vlivem vnějších okolností dříve, než jsem sám čekal, rok po ukončení vysoké školy.
Co pro vás byl největší oříšek, se kterým jste se v začátcích potýkal?
Jednoznačně finance. I přes moji snahu a víkendy na pohotovosti za rok působení v zaměstnaneckém poměru byly úspory potřebné k otevření a zařízení vlastní ordinace zanedbatelné. Už to vypadalo, že se opět budu muset nechat zaměstnat, když mi po obcházení bankovních institucí až třetí banka nakonec poskytla jako začínajícímu lékaři úvěr. Ten stačil akorát na postarší křeslo a RTG na inzerát z druhé ruky, pro které jsem jel tehdy dodávkou 450 km někam za Mělník. To by ale na zařízení celé ordinace nestačilo. Naštěstí mi vyšla vstříc i paní doktorka, po které jsem tehdy praxi přebíral, a dentální depo, od kterého jsem nakoupil to nejnutnější do provozu. Umožnili mi splácet dohodnutou sumu s odkladem půl roku. Ordinace, kterou jsem kupoval, byla v muzeálním stavu, ale do začátku musela stačit.
Představoval jste si už tehdy, že jednou budete vést tým několika lékařů?
Vůbec ne, a ještě hodně dlouho jsem tu myšlenku až křečovitě odmítal. První kolegyni jsem zaměstnal až po osmi letech vlastní praxe. Největší překážka pro mě byla mentální – co na to řeknou pacienti? Co když nebude pracovat tak kvalitně, jak jsou zvyklí? Nebude to pro mě více práce než užitku? Nebudu muset stále něco opravovat a dokončovat? Co když poškodí pacienta? Ale i zde jsem měl štěstí, kolegyně byla velmi šikovná, spolehlivá, měla chuť na sobě stále pracovat a pacienti ji měli rádi. Až když jsem se touto zkušeností osmělil, tak se náš tým začal postupně rozrůstat na dnešních pět lékařů a dentální hygienistku.
Co je podle vás na vedení týmu a chodu celé kliniky nejnáročnější?
Upozadit vlastní ego a naivně nesmyslné představy o tom, jak by měly procesy na klinice probíhat. Zaměřit pozornost na to, na čem opravdu záleží. Komunikovat s každým člověkem na klinice. Zajímat se průběžně o zaměstnance a zjišťovat, co jim chybí nebo co potřebují, aby mohli v klidu a pohodě pracovat. Dosáhnout rovnováhy mezi požadavky kliniky a lékařů-zaměstnanců. To je nikdy nekončící práce.
Kdo vás v začátcích nejvíce profesně ovlivnil nebo inspiroval?
Promoval jsem v roce 2010 a tehdy byla v začátcích facebooková skupina Odborná diskuze stomatologů. Potřeboval jsem získat úplné základy, zorientovat se ve světě stomatologie a největšími tahouny a přispěvateli byli páni doktoři Nožička a Marx. Přestože jsme se nikdy osobně neseznámili, dodnes jsem jim za tuto skupinu vděčný. Na jejich příspěvcích odborných i lidských jsem zažil největší „boost“ své praxe.
Jak byste charakterizoval filozofii kliniky?
Je to jednoduché. Kromě kvalitního lékařského ošetření, které by mělo být u každého lékaře samozřejmostí, je to maximální orientace na spokojenost pacienta. I dnes, kdy kliniku navštěvují více než desítky pacientů denně, chci být stále v obraze, pokud vznikne jakýkoli problém. Pacienta nikdy neodbudeme ani neodmítneme, vždy s ním osobně komunikuji a snažíme se problém vyřešit společně. Naší filozofií je, aby od nás nikdo neodcházel s pocitem nespokojenosti, nedorozumění nebo snad poškození.
Proč jste si vybral jako sídlo kliniky Bratislavu?
To je pro mě spíš abstraktní otázka. Každý jsme možná někdy cítili, že nás to někam táhne. Někoho zpět do rodného města, někoho do zahraničí, mně se líbila Bratislava. Velikostí i strukturou mi připomíná Brno, kde jsem studoval a na které rád vzpomínám. Je tu příjemné prostředí i lidé a ani jednou jsem za tu dobu nezapochyboval, že to bylo správné rozhodnutí.
Jak se podle vás změnila stomatologie za dobu, co ji děláte?
Stomatologii dělám z pohledu odchodu do důchodu zatím jen krátce, a to 15 let. Teď možná půjdu trochu proti proudu, ale změny, které se v každodenní stomatologii za tu dobu staly, bych ve srovnání s jinými obory medicíny nazval spíš krůčky než skoky. Ano, jdeme vpřed, ale spíš jen vylepšujeme stávající, než že by se zásadně změnil koncept. Základy a principy většiny stomatologických ošetření zůstávají stejné, mění se častokrát jen nástroj, přístroj, materiál. Stále se objevují nové postupy a materiály, které zase stejně rychle zapadnou, opravdových revolucí je poskrovnu.
Máte ve své praxi zavedený systém pro vzdělávání lékařů?
Vzdělávání u nás probíhá na několika úrovních. Tím nejnižším jsou konzultace přímo v ordinaci. Kdykoli potřebuje někdo z lékařů během pracovní doby pomoct či poradit, přijdu za ním já nebo jiný zkušenější kolega a situaci řešíme přímo. Druhým stupněm jsou pravidelné páteční ranní konzultace všech lékařů, kdy společně probíráme zajímavé kazuistiky z končícího týdne. Třetím stupněm je vzdělávání formou kurzů. Každý lékař má svůj roční rozpočet a placené volno na vzdělávání, které si může čerpat na kurzy podle svého výběru. Pro všechny jsou pak k dispozici pravidelně odebírané odborné časopisy a literatura.
Vzpomínáte si na nějaký moment v kariéře, kdy jste si řekl: „Tohle má smysl“?
Tento verdikt vyslovím vždy, když se v naší branži objeví něco, co nám ulehčí a zkvalitní práci nebo pacientovi zpříjemní či zkrátí ošetření. Jedním z takových momentů byl určitě systém CEREC a s tím spojený následný rozvoj digitálního skenování.
Které nové technologie nebo materiály podle vás nejvíce ovlivní stomatologii v příštích letech?
Myslím, že největší rozvoj se děje momentálně v oblasti protetiky a chirurgie. Oproti tomu konzervační ošetření zůstává tak trochu stát. Digitalizace v těchto oblastech jde opravdu hodně dopředu a věřím, že bude přispívat ke zrychlení a zjednodušení procesů při vzrůstající kvalitě.
Co vás na práci baví a naplňuje nejvíce?
To, že se pohybuji v jednom oboru, ale dělám stále něco jiného. S absolvováním oboru stomatologie získáte celou škálu možností, co v životě dělat, a nemusíte skončit na 40 let u křesla. Od jednoduchých ošetření přes specializované výkony po management kliniky, vědeckou činnost, a ještě můžete psát články do časopisů. Do toho můžete připojit cestování a účast na školeních a workshopech po celém světě, případně můžete školení organizovat sami a vzdělávat kolegy.
Máte nějaký případ, na který obzvlášť rád vzpomínáte?
Ano, když jsem napoprvé odevzdal sólo korunku horní jedničky a viděli jsme se s pacientem až za rok na preventivní prohlídce.
Jaké vlastnosti podle vás musí mít ideální zubní laboratoř?
Komunikaci a tah na branku z obou stran. My i laboratoř musíme mít stejné nároky na kvalitu a přesnost a společný cíl – spokojeného pacienta. V neposlední řadě hrají roli i termíny zhotovení protetických výrobků a komunikace mezi ordinací a laboratoří.
Co bývá právě ve vzájemné komunikaci největší výzva?
Bezpochyby fotoprotokol. I když už dnes máme různé postupy a vzorce k zachycení a následné interpretaci barev, stále to považuji za největší výzvu. Vše ostatní se dá v procesu výroby protetiky vykomunikovat relativně jednoduše, ale barva a individualizace jsou stále nejčastějším důvodem návratu protetiky zpět do laboratoře k úpravám.
Změnily se podle vás požadavky lékařů na laboratoře v posledních letech?
To bude spíš otázka na vaši zubní laboratoř, s jakými požadavky se na vás lékaři obrací. Jako klinika jsme hledali vždy laboratoř, která slibovala splnit naše aktuální představy na kvalitu, přesnost a komunikaci. Tyto představy se samozřejmě v čase a s příchodem nových technologií měnily, a pokud laboratoř nemohla nebo nechtěla jít stejnou cestou, museli jsme hledat dál.
Vzpomínáte si, kdy jste poprvé začal spolupracovat s JS Lab?
První zakázku si nevybavím, ale podíval jsem se do aplikace JS Lab na první společnou práci a byly to v říjnu 2022 zirkonové korunky. Na co si ale vzpomínám, že mi jedna kolegyně velmi dlouho předtím potvrzovala spokojenost s JS Lab a dlouhodobou spolupráci. Tehdy stále převažovala moje nechuť spolupracovat s laboratoří mimo místo kliniky a nutnost odesílat otisky kurýrem. Do té doby jsme vždy spolupracovali jen s místními laboratořemi, které si pro práci chodily k nám a hotové je zase přinesly.
Co vás nakonec přesvědčilo zvolit právě naši laboratoř?
V té době to byla frustrace z dosavadních laboratoří a snaha nebo i nutnost navázat novou spolupráci. Navíc nastal rozvoj digitálních skenerů a možnost odesílat skeny přímo do laboratoře.
Máte s techniky v JS Lab nějaký postup nebo formu komunikace, která se vám osvědčila?
Komunikujeme dvěma způsoby – přes jejich aplikaci, pokud to není akutní, a telefonicky, pokud potřebujeme řešit ihned. Oba kanály jsou spolehlivé a s komunikací ve smyslu nedostupnosti zubního technika nikdy problém nebyl.
Vybavíte si ještě, jak probíhal přechod na digitální otisky ve vaší praxi?
Absolutně plynule a přirozeně i díky tomu, že jsem už v prvním zaměstnání po promoci začal používat CEREC. Tuto technologii jsem potom (hned jak to bylo finančně možné) zavedl i ve své praxi a následně ji učil každého nového lékaře, který k nám přišel. Zkušenosti se skenováním jsme tedy měli a přechod na jiný skener už byl jen malý krok. Jednalo se navíc o nový, dokonalejší a rychlejší typ skeneru, takže přechod byl přesně ve smyslu výše zmíněného tvrzení „Tohle má smysl“.
Jaké výhody vám přinesla digitalizace ve spolupráci s laboratoří?
Zrychlení a zjednodušení celého procesu. Úspora času, energie a financí pro všechny účastníky je neoddiskutovatelná. Dodnes si pamatuju slogan na letáku JS Lab – není otázka, jestli začnete digitálně otiskovat, ale kdy. Jsem rád, že se nám do tohoto vlaku podařilo nastoupit včas.
Máte skener od firmy SHINING 3D. Jste s ním spokojený?
Máme verzi all-in-one dotykového počítače se skenerem na pojízdném stojanu. Se skenerem jako takovým jsem maximálně spokojený, ale v budoucnosti bych zvolil určitě bezdrátovou variantu. Intraorální skener Aoralscan 3 je lehký a má ideální velikost jak do ruky lékaře, tak do úst pacienta. Samozřejmě se nám už několikrát stalo, že nám skener spadl na podlahu, ale k mému překvapení to vždy odnesl jen krycí plast, který nám distributor přijel opravit. Nevzpomínám si, že by nás někdy nechal „ve štychu“ s pacientem na křesle, že by se sekl, pokazil nebo nebylo možné skenovat. Celé rozhraní je jednoduché a v češtině.
Co byste poradil lékařům, kteří s intraorálním skenováním teprve začínají?
Určitě se nebát. Ještě jsem neslyšel žádného kolegu, že by nákupem a používáním digitálního skeneru ztratil, zpomalil nebo litoval, že do toho šel. Je potřebné se se skenerem stejně jako s jakoukoli jinou technologií naučit a sžít, ale potom už ji nedáte z ruky.
Děkujeme MDDr. Tomáši Novákovi za jeho čas, upřímné odpovědi a dlouhodobou spolupráci. Jsme rádi, že můžeme být partnerem tak inovativní praxe, která posouvá hranice současné stomatologie.
